Příliš

krásná

na

to,

aby

se

trápila

Lezení pro mě vždy bylo o něco víc než jen fyzický prvek. Vychovali mě rodiče, kteří v minulosti hodně lezli v Alpách, a jejich příběhy o lezení v horách s minimálním vybavením byly vždy fascinující. Navíc naše skály jsou také docela vzdálené, takže pokud jsem chtěl vést lezení na našich domácích skalách, musel jsem se prostě začít smiřovat s dlouhými úseky bez jištění a rozumným strachem.

Spojené království je výjimečná země, protože kromě spousty sportovního lezení a boulderingu nabízí i obrovské množství tradičního lezení. Je to kultura hluboce zakořeněná v britské lezecké DNA a je velmi zajímavé se o ní něco dozvědět. Vždycky jsem byl trochu váhavý zkusit některé z těžších tradičních cest ve Velké Británii, protože často vypadají objektivně velmi nebezpečně. Umístění jištění bývá často velmi nejisté a pořád se cítím víceméně jako začátečník, pokud jde o zakládání a důvěru v jištění.

Když můj kamarád Neil Gresham v roce 2021 udělal první výstup na Lexicon, věděl jsem, že je to cesta, kterou si nemůžu nechat ujít. Nachází se v nádherné krajině Lake Districtu, vysoko v horách, a dokonale spojuje dovednosti tradičního lezení, chladnou hlavu a fyzickou připravenost sportovního lezce.

Stín přichází odpoledne, takže jsme mohli jít na túru ráno, užít si slunce a povídat si na slunci, zatímco jsem ze strany pozoroval stěnu. Vypadala určitě hrozivě, ale ten den byl tak krásný, že se vlastně nedalo mít strach. Bylo super sdílet ten den s Neilem a Craigem Mathesonem, dalším místním lezcem, který udělal spoustu prvovýstupů v Lake Districtu.

Je v tom krásná jednoduchost, být obklopen lezci, kteří sdílejí stejnou vášeň a pohled na život, a nezáleží na tom, jestli se potkáváte poprvé nebo posté. Jak se stín blížil, šli jsme na vrchol skály a Neil slanil po linii, aby ji očistil, přidal trochu magnézia a ukázal mi, kam se dává jištění, zatímco jsem visel asi 8 metrů vpravo od ní, abych měl dobrý výhled. Také jsem používal videa v mobilu, abych si co nejlépe představil betu.

Neil a Craig odváděli skvělou práci, rozptylovali mě a udržovali atmosféru v pohodě, ale těsně před tím, než jsem vyrazil, jsem si vzal minutu na zklidnění a uvědomění si, co se chystá. Cítil jsem se uvolněně, ale už úplně první metry mě trochu překvapily. Lezení nebylo příliš těžké, ale dost odvážné, a nebyl jsem si jistý, jestli jsou hrany pevné. Šlo hlavně o to, že jsem nebyl zvyklý lézt na tomto konkrétním typu skály, ale nešlo to tak hladce, jak jsem doufal. Když jsem dorazil asi 15 metrů nad zem, kde se dají dobře umístit friendy, udělal jsem to rychle a přesně. Na polici jsem si sundal chránič na koleno a odpočinul si. Jako by to byla jen další sportovní cesta.

Těžké na Lexiconu je to, že nejnáročnější část je dlouhá a neúprosná až do konce. Každý chyt je dost specifický a znalost každého výčnělku a krystalu je velmi důležitá. Protože jsem šel na flash a neměl jsem pohyby natrénované, občas mě něco překvapilo. Prvních 5 kroků bylo perfektních, ale pak jsem začal improvizovat, chyty byly trochu jiné, než jsem čekal, a začal jsem ztrácet rytmus. Nebyl jsem příliš unavený, ale doufal jsem, že budu mít větší rezervu. Jak jsem lezl výš a výš, měl jsem problém udržet koncentraci. Pak jsem se dostal ke dvěma posledním těžkým krokům.

Získat malý lištový chyt levou rukou, dvouprstovou dírku pravou a poslední těžký krok – dynamický pohyb do kapsy. Problém je, že to nejde udělat úplně kontrolovaně, zvlášť když jsi unavený. Improvizoval jsem, změnil stup, pak ještě jednou, ale ta poslední změna byla dobrá. Tak jsem prostě šel, bez přemýšlení. Dostal jsem se do kapsy, pořád víceméně bez emocí, protože mě čekaly ještě dva kroky. Dosáhnout na poslední hranu bylo úžasné, ale najednou mi začalo docházet, co se právě stalo. Přes obrovskou radost jsem se trochu třásl. Byl jsem fakt rád, že jsem nemusel testovat ten pád.

Díky, Neile, že jsi tuto cestu vytvořil, a díky i za jištění! Přelézt Lexicon na první pokus pro mě hodně znamená, a ještě víc pro mě znamená, že jsi byl na druhém konci lana!